Jan Kryštof Wassermann
vodník úštěcký neboli hastrman
Jan Kryštof Wassermann pochází ze starobylého rodu vodníků Wassermannů, jehož původ se dá vysledovat až k počátkům osídlení Velké Moravy Slovany. Narodil se 3. listopadu 1884 zde v Úštěku, kde jeho rodina žije a působí od 14. století. Od roku 1924, tedy od svých čtyřiceti let, kdy vodníci dosahují plnoletosti, má na starosti rybník Chmelař (od založení v roce 1958), Barvíř, Konojedské rybníky a všechny přilehlé říčky. Také vypomáhá stárnoucímu vodníkovi Ctiborovi Holanskému z Holan. Jeho hlavní činností je samozřejmě chov ryb, ale především péče o rybník jako ekosystém, péče o zachování živočišných a rostlinných druhů s vodou spojených a jejich důsledná ochrana. Přestože je vodníkem, styku s lidmi se nevyhýbá v žádném ohledu, je velice aktivním ve společenském životě Úštěka, v místní politice se velice angažuje a není tajemstvím, že nyní lobuje za odkanalizování habřinské stráně. Pravidelně se účastní vědeckých sympozií po celém světě a je čestným profesorem několika univerzit zvučných jmen. Má titul šachového velmistra z roku 1971 a několik jeho patentů bylo použito při výrobě domácích čistíren vod.
Vodníci jsou opředeni mnoha mýty a pověrami, vzniklých často nedorozuměním, nepochopením, nebo jako následek střetu necitelného působení člověka na vody obecně a ochranitelského pudu vodníka. Mnohá nešťastná utonutí jsou jim mylně přičítány a tak tyto „pomluvy“ jen přispívají ke špatné pověsti vodníků. Sám Jan Kryštof přiznává pouze 32 duší získaných od roku 1924 dosud a všechny tyto byly pečlivě prozkoumány a shledány opodstatněnými Vodnickým koncilem ve Vídni. Z pochopitelných důvodů totožnost utonulých nezveřejňujeme. Jen přiblížíme, že nejvyšší počet získaných duší v letech 1939-45 souvisel s okupací a další prudký nárůst utonutí v letech 1948-67 byl přímo úměrný zlovůli nastupujícího režimu a především bezohledností místních komunistů ve vztahu k životnímu prostředí. I proto byl Jan Wassermann zastupitelstvem města Úštěk v roce 1991 navržen na vyznamenání za zásluhy v odboji za druhé světové války a také za protikomunistický odboj na Úštěcku v letech 1948-67. Oba návrhy však byly ministerstvem spravedlnosti odmítnuty s prostým vysvětlením, že vodníci neexistují.
Vodníci disponují mnoha zvláštními až magickými schopnostmi. Důrazně však musíme dementovat informace známé z pohádek a vůbec ze sdělovacích prostředků, které se nezakládají na skutečnosti. Vodníci žijí většinu času svého života pod vodou v podobě ryby, nejčastěji sumce. Lidská podoba je pro ně však stejně přirozená jen s drobnými omezeními, například čas strávený mimo domácí vody se pohybuje maximálně kolem 36 hodin. Vodníci aktivní například v politice řeší tento handicap vodou z vlastního rybníka vždy připravenou k pití s sebou. Změna podoby může někdy nastat náhle, bez zapojení vůle proměněného. I na tyto situace jsou už za staletí pečlivě připraveni. Přesto můžeme zmínit humornou scénu z českého parlamentu, kdy jeden z vrcholných politiků v roce 1997 při svém projevu prodělal krátkou a nenadálou proměnu na kapra lysce. Záznam kamer byl samozřejmě zničen a při následném tajném vyšetřování Vodnického koncilu vyšlo najevo, že jediní svědci incidentu Petr Kott a Karel Schwarzenberg jsou natolik nedůvěryhodní, že nebylo třeba jejich svědectví nijak řešit. Ostatní poslanci přítomní v poslanecké sněmovně si jednoduše ničeho nevšimli.
Mytické „hluboké uhrančivé oči vodníkovy“, které prý každou ženu a dívku poblázní se také přeceňují. Jan Wassermann je sice vysoký, statný muž s tmavými kaštanovými vlasy a očima stejné barvy, s vybraným chováním získaným studiem na prestižních univerzitách, přesto svého šarmu při styku s opačným pohlavím nezneužívá. Jeho několik potomků ze vztahů s lidmi, nemá žádné magické schopnosti, můžeme snad jen zmínit jejich kladný postoj k vodě vůbec a vynikající potápěčské a plavecké nadání. Vzhledem k obecně nepřátelskému postoji a xenofobii, kterou vodníci neustále zažívají, více o potomcích Jana Kryštofa, žijících na Úštěcku, hovořit nebudeme.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
